Ju Jutsu

Ju Kanji

Ju [čti „džú“] – znamená „Jemné“

Jutsu Kanji

Jutsu [čti „džucu“] – znamená „Umění“

Ju-Jutsu - význam a základní principy

Ju-jutsu je prastaré japonské bojové umění tehdejších samurajů, které prošlo dlouhým a složitým vývojem, který trval 2000 let.

Ju-jutsu je složení dvou slov JU a JUTSU, přičemž JU znamená jemnost, přizpůsobivost, měkkost, poddajnost a ústupnost. Toto slovo je velice důležité pro pochopení tohoto celého bojového umění, neboť se v něm schovává jeho základní princip. Jde o to nečelit síle silou, ale zvítězit ustoupením, nebo vyhnutím se. Někdy je tento princip zjednodušeně vysvětlován: když soupeř táhne, já tlačím a když soupeř tlačí, já táhnu a používá se pro provedení chvatů s využitím kinetické energie protivníka. Ale kdyby se celá myšlenka JU omezila pouze na toto pravidlo, pak bychom zdaleka nevyužili její celý potenciál. Jde o chytrost a přizpůsobivost v boji, kde nemá cenu prosazovat jedinou věc, ale prozkoumat protivníka a jít cestou nejmenšího odporu, využívat buď jeho síly proti němu samému a nebo jeho slabin, nepoužívat samotnou sílu, ale vítězit především technikou atd. Filosoficky je pak tento princip zamýšlen, jako vyhnutí se násilí, pokud to není nezbytné. Slovo JUTSU znamená umění, cestu boje, nebo též vojenskou cestu. Popravdě slova DO a JUTSU by se dala použít téměř jako synonyma. Obě znamenají cesta, ale jejich smysl a směřování jsou jiné. Zatím co DO znamená cestu sebezdokonalování a jde proto o cestu fyzických a psychických zenových cvičení s cílem neustálého rozvoje svého těla a osobnosti, JUTSU je cesta ve smyslu přípravy na válku, neboť ju-jutsu bylo dlouho bojovým uměním samurajů, chápaným jako příprava do bitvy. Díky tomu také ju-jutsu skýtá jiný arsenál technik zaměřený především na bezpodmínečnou likvidaci protivníka a ne jen jako sebezdokonalovací cvičení, nebo sportovní zápas, jako v judo, které je ve světě bojových umění vlastně jeho nejbližším příbuzným. Jiné bývá často i provedení stejných technik. Například při ikkyo, nebo kote gaeshi se v judo a aikido páčí kloub (loket, zápěstí), než to v klasickém ju-jutsu se tento kloub přeráží. Při technice shiho nage se v judo a aikido skládá soupeř vedeným pohybem vzad na zem, než to v klasickém ju-jutsu je s ním trhnuto vzad a dochází buď k vykloubení ramena anebo nebezpečí zlomení vazu při dopadu. Z ukázky rozdílného provedení těchto technik je naprosto jasné, že fundamentální zaměření těchto stylů boje je jiné.

Sumai - starověké kořeny

Sumai

Ju-jutsu vývojově přímo navazuje na nejstarší japonské bojové umění sumai, což znamená zápas. Sumai měli podle legendy používat už kdysi japonští bohové, když spolu zápasili o nadvládu nad japonskými ostrovy. Nejstarším známým zápasem v sumai byl souboj na pláži v Izumo, kde se roku 23 př.n.l. utkali dosud neporažený Tadžima-no-Kehaja a Nomi-no-Sukune. V divokém zápase, který se odehrával před císařem Suininem, zvítězil Sukune nad Kehajou tak, že mu kopem přerazil žebra a srazil ho k zemi. Poté na Kehaju skočil a rozdrtil mu tak pánev. Kehaja na následky zranění zemřel. Součástí bojového umění sumai byly údery, kopy (ne švihové, ale takové co měly protivníka srazit na zem), hody a porazy a dorážecí techniky na zemi. Cílem zápasu však nebylo zabití protivníka, ale jeho bezpodmínečné podrobení. Smrtelné úrazy však nebyly žádnou výjimkou.

Gusoku - ozbrojené ju-jutsu

Gusoku

Sumai se postupem času rozdělilo na dva styly, specializované svým zaměřením. Na sumo, které se ritualizovalo, stal se z něj hlavní japonský sport pod záštitou císařů a ze kterého se postupně vyřazovaly nebezpečné techniky, až se vyvinulo do současné podoby, a na ju-jutsu, pro vojenské účely, jehož praktikování se rychle prolnulo s používáním zbraní. Tyto nejstarší školy ju-jutsu zaměřené na kombinování boje se zbraní i beze zbraně, respektive neozbrojených technik, jako podpory ozbrojeného boje, se nazývaly gusoku. Školy gusoku se dále dělily na dvě větve, podle zaměření na kogusoku (s krátkou dýkou) a čógusoku (s dlouhými čepelemi). Bojové dovednosti těchto škol byly praktikovány například takto: Po seku na hlavu následoval neprodleně kop s cílem prolomit koleno protivníka, nebo podmet. Nebo, po krytu útoku soupeře mečem následoval protiútok loktem na hlavu. Zbraně se však používaly i k provádění hodů a pák. Pečlivě nacvičované byly techniky obrany před pokusem o odzbrojení. Došlo také k vývoji směrem k dnešnímu judo. Zbroj protivníka se používala k lepšímu úchopu (jako dnes judo-gi) a to umožnilo rozvoj technik hodů. Po hození protivníka na zem okamžitě následovala lámací technika, nebo doražení protivníka krátkou dýkou. Tyto techniky se trénovaly především pro účely pěšího boje ve zbroji, kde by byla atemi-waza (skupina technik úderů a kopů) jen málo účinná. Přes to, že měla atemi-waza ve feudální době menší využití, především mimo bitvu - beze zbroje, vyvíjela se i ta a byla silně ovlivněna technikami šermu. Existují tak některé techniky, které jsou naprosto stejné v šermu i v neozbrojeném boji, jako například seky shomen a yokomen. Tento metodický systém tak výrazně zrychloval a usnadňoval výcvik a přenášení zkušeností mezi různými typy boje.

Od 11. století je známa bojová škola jawara, která je výrazná svým propojením technik sumo s vojenskými praktikami samurajů. Za zlatý věk bojových umění v Japonsku jsou považována období Kamakura a Muromači (1192 - 1573), období klanových válek, kdy byla celá země permanentně zmítána boji mezi šlechtickými rody celého Japonska. V této době se vyvinulo mnoho starých škol ju-jutsu, jako torite, hakuda, šibaku, hobaku, koši no mawari, tai jutsu a mnoho dalších.

Ju-jutsu - syntéza stylů

Ju-jutsu působilo vždy na okolní bojová umění, jako houba na vodu a vstřebávalo jejich nejlepší a nejpoužitelnější techniky. Díky tomu také oplývá tak bohatou škálou technik všeho druhu a je považováno za nejvšestrannější bojové umění. Nejvíce ju-jutsu ovlivňovala čistě japonská bojová umění.

Filozofie ju jutsu

"V povolnosti je síla, měkké dobývá tvrdé,
bouře duby vyvrací, zatímco rákos jen ohýbá."

- jsou slova Akiyama Shirōbei v roce 1732 (Yoshin Ryu). Tato slova odráží smysl technik Ju Jutsu.

Ju Jutsu i méně fyzicky zdatnému jedinci umožňuje zvládnout silnějšího, těžšího a rychlejšího soupeře, který v boji využívá svoji setrvačnou sílu. V Ju Jutsu platí, že nemá smysl proti síle použít sílu, k tomu je nezbytně nutné, uhýbat při sebeobranných technikách mimo osu útoku a nechat útočníka jeho energií působit do prázdna a tuto jeho vlastní kinetickou energii využít ke svojí vlastní technice vedoucí k jeho eliminaci.

Nejdůležitější zásada v Ju Jutsu tedy zní: „ustup v zájmu vítězství“. Proti síle nemá smysl jít silou, naopak - jemný způsob provádění technik umožňuje i ženám Ju Jutsu cvičit bez problémů, efektivně a stejně jako u mužů - až do vysokého věku.