727 953 432

Příměstský tábor 2019

Kromě několika celotýdenních pobytových táborů jsme se rozhodli (hlavně pro menší děti) udělat v přelomovém prázdninovém týdnu i jeden příměstský tábor. Nebylo nás moc, celkem jenom 8 dětí, což bylo ale v mnohém lepší, protože jsme si celý program mohli díky tomu i více užít. Celotáborová náplň byla úplně jednoduchá – stát se malým samurajem. V pondělí ráno k nám totiž přišel samuraj a donesl nám tabulku plnou samurajských dovedností, kterou se účastníci pokoušeli v průběhu celých 5 dnů plnit a za splnění si mohli dané políčko u svého jména vybarvit.

Tabulka s dovednostmi samuraje

pondělí jsme tedy začali celou tabulku studovat a hned jako první dovednost bylo Ju jutsu. Krátce jsme si vysvětlili, co to Ju jutsu vlastně je a mohli jsme začít cvičit.

1. cvičení

Ačkoli to byl pro některé úplně první trénink, všichni byli moc šikovní a hlavně zaujatí. Jako další 2 dovednosti jsme plnili mrštnost a sílu na opičí dráze a pak boj se zbraněmi. Proto jsme se po rychlé svačince na posilnění vydali do Městských sadů, kde už pro nás byla připravena náročná překážková dráha, kterou museli adepti na malé samuraje překonat v co nejkratším čase. Všichni ji splnili celkem bez problémů, takže si po návratu zaslouženě vybarvili políčko. Hned po opičí dráze následoval boj se zbraněmi – a to přesněji střelba z luku, střílení z praku (obě tyto disciplíny byly na co nepřesnější zásah do terče)

Střelba z luku

a boj s mečem (děti se napřed naučili správně držet meč a správný postoj a pak si ve dvojičce mohli i trochu „zamečovat“).

Boj s mečem

Z takového náročného dopoledne nám samosebou pořádně vyhládlo, takže jsme hned po návratu do dojo zamířili do restaurace naproti přes cestu. Dali jsme si pořádný oběd, vrátili jsme se do dojo a svalili se s plnými břichy odpočívat na tatami. Někteří během odpoledního klidu dokonce usnuli, ti ostatní aspoň odpočívali během poslouchání pohádky. Po probuzení jsme si dali ještě trochu klidovější režim – malovali jsme si obrázek samuraje nebo ninji a povídali jsme si o nich, kdo že to vlastně byli. Pak jsme si dali svačinku a celý první den jsme zakončili ještě jedním cvičením.

Pozdrav slunci

úterý jsme si zacvičili hned ráno když jsme se sešli, ale tentokrát jógu. Naučili jsme se Pozdrav Slunce, který jsme pak všichni společně zacvičili tolikrát, kolik měl nejmladší člen roků – 4x.

Samostatné chystání svačinky

Oběd

Sluníčko jsme taky chtěli pozdravit a zavolat, protože podle předpovědi nám nechtělo moc vyjít vstříc, nakonec ale bylo ten den docela pěkně. Pak jsme si trošku zatrénovali, pořád jsme se učili nové věci a techniky, no a po cvičení se děti s radostí dozvěděly, že nás odpoledne čeká výlet na obří trampolíny do Hop jump arény do Ostravy. Na takový velký výlet je samozřejmě potřeba si nachystat velkou svačinu, kterou si děti dostaly za úkol nachystat úplně samy. Nakonec to byla ale velká zábava, protože každý dělal to, co mu šlo a co ho bavilo, pomohli si, a svačina byla zabalená co by dup.

Pak jsme si dali oběd, tentokrát přímo v dojo, kde nám uvařil sensei Martin a dětem to tak zachutnalo, že nám nakonec vařil ještě skoro celý zbytek tábora.

Pak už jsme se vydali na nádraží, kde jsme nastoupili na vlak jedoucí směrem Ostrava, hlavní nádraží. Už samotná cesta vlakem byla velký zážitek, a co teprve potom v Ostravě cesta tramvají! Dojeli jsme až k Jump aréně, kde se neskutečně vyblbli velcí i malí ve 3 patrech plných trampolín, klouzaček, průlezek a všechno možného. Odjížděli jsme nadšení, ale tak unavení, že to někteří zalomili už v tramvaji cestou na nádraží.

Hop jump aréna

 

Aquapark Kravaře

Středa nebyla méně nabitá – hned ráno jsme se sešli na nádraží, kde jsme nastoupili do autobusu do Kravař. V Kravařích je totiž super aquapark, ve kterém jsme se během 1,5 hodinky jak se patří vyblbli. V malém bazénku, s paní učitelkou dokonce i ve velké vodě, na tobogánu,.. no prostě jsme vyzkoušeli úplně všechno.

 

 

 

 

 

 

 

Zpátky jsme se vrátili až na oběd – opět vařil sensei a opět se děti jen olizovaly. Po obědě byl samozřejmě odpolední klid, při kterém po tak náročném dopoledni usnuli opravdu skoro všichni. Po probuzení už jsme si dali jen svačinku a lehké cvičení, ať se na další náročný den úplně nezničíme.

Ve čtvrtek jsme se totiž vydali na celodenní výlet. Sešli jsme se v dojo, kde jsme si ale jen sbalili svačinku a oběd a hned už jsme šli na nádraží.

Tam jsme sedli na autobus, který nás dovezl do Žimrovic, kde po rychlém posilnění začala naše cesta. Šli jsme kus do kopce, až do zahrad zámku v Hradci nad Moravicí. Odtud jsme pokračovali ještě kousek výš až na Bezručovu vyhlídku, pak zase zpátky a až k zámku, který jsme si aspoň zvenku celý prohlédli.

Bezručova vyhlídka

Zámek Hradec nad Moravicí

Pak už jsme pokračovali z kopce na Mariánské louky, kde jsme měli v plánu rozdělat oheň a opéct si na oběd špekáčky. Jenže jak už to tak bývá, zrovna když jsme začali zapalovat oheň, přihnal se déšť, který nám všechno dřevo zmáčel a plány na oběd překazil.

Pak jsme chvilku poseděli, mezitím se zase udělalo hezky (skoro jako naschvál), tak se děti osvěžily v řece, a pak už jsme se vydali na cestu zpátky, do centra Hradce na zastávku a na autobus domů. Za ten den jsme ušli celých 10 kilometrů, proto se nikdo nedivil, že než jsme dojeli do Opavy, zase už půlka dětí v autobuse spala.

V pátek, poslední den tábora už jsme se s naší samurajskou tabulkou blížili do finále, zbývala poslední 2 políčka. Hned zrána jsme si trošku procvičili hlavičky, protože jednou z dovedností byla paměť. Museli jsme si zapamatovat všechny schované věci, což bylo takhle po ránu trošku náročné, společnými silami jsme to ale zvládli. Vybarvili jsme políčko a poslední nám zbylo to samé co bylo i první – Ju jutsu. To abychom viděli ten pokrok mezi pondělím a pátkem. A byl opravdu veliký.

Poslední cvičení

 

 

 

 

Po tom, co jsme měli celou tabulku splněnou, šli jsme se podívat za někým, kdo je tak trochu samurajem v dnešní době. Taky lidem pomáhá a dokonce zachraňuje životy. Šli jsme se podívat na hasičskou stanici. Tady nás hasič Tomáš nejprve provedl celou hasičárnou, což už samo o sobě bylo velmi zajímavé, ale pak jsme šli do garáže, což bylo pro děti jednoznačně to nejlepší. Prohlédli si jak celou výbavu hasiče, tak i hasičského auta a nakonec si do něj mohli i sednout.

Hasičská stanice

Děti byly téměř v sedmém nebi a myslely si, že to je ta nejlepší část programu, jenže pak nás Tomáš vzal ven a mohli si vyzkoušet opravdické hašení hadicí. A pak i projít celou překážkovou dráhu, na které hasiči cvičí, což bylo možná ještě lepší.

Vraceli jsme se plni dojmů zpátky do dojo na oběd – opět od senseie, pak odpolední odpočívání. Během odpoledního klidu se ale paní učitelky dostaly tak trochu do prekérní situace, protože všechny odměny, které měly pro děti za tábor připravené ukradli ninjové. Jediná možnost, jak je získat zpět bylo poslat děti, aby si je od ninjů vybojovaly. A tak jsme se vydali podle instrukcí do Městských sadů, kde už čekali 3 ninjové, kteří bedlivě strážili náš poklad. Ačkoli z nich šel dokonce trochu strach, nakonec jsme je přemohli.

Boj s ninjy

Ninjové pak utekli a paní učitelky mohly dětem – malým samurajům předat jejich zasloužené odměny.

Předávání odměn a certifikátů Malý samuraj