727 953 432

Letní škola děti

I letos nám letní tábor na Bílé holubici utekl jako voda a už jsme zpátky, tak přidáváme jenom krátké ohlédnutí za vším, co jsme za ten týden zažili.

Přijeli jsme v neděli 21. 7. a hned jsme se ubytovali a rozdělili na 2 skupiny: na starší – pro ně byla letní škola poněkud náročnější, více cvičení i teorie, a na mladší děti, které měly naopak více her a plnili celotáborový program o získání titulu Malý samuraj. Ještě hned v neděli dostaly Průkaz samuraje, do kterého po celý týden získávaly hvězdičky za splnění určité samurajské dovednosti.

pondělí jsme den začali klasicky rozcvičkou, kterou jsme měli každý den, jak už to k táborům patří. Po snídani jsme dopoledne měli 1. cvičení na tatami, spousta her i nových technik a všichni si ho užili.

1. cvičení

Odpoledne už konečně plnění prvních samurajských dovedností –  boj se zbraněmi, přesněji střelba z luku a šuriken jutsu – hod noži a hvězdicemi. To vše i s pořádnou rozcvičkou pod vedením zkušených bojovníků – Tomáše, Patrika a Nikol.

Boj se zbraněmi – nástup

Střelba z luku

Pak ještě i boj s mečem a večer plnění samurajské vlastnosti Trpělivosti, pomocí hry Nakrmte ptáčátka!

Nakrmte ptáčátka!

Úterní dopoledne bylo naopak trochu klidnější, plnění dovednosti Paměti – každý si musel najít a naučit se krátkou básničku a současně s tím probíhala i Jóga pod vedením Kiwy, kde si děti vyzkoušely úplný základ, zjistily, co to vlastně jóga je a ti nejšikovnější si nakonec zacvičili i Pozdrav slunci.

Paměť

Jóga s Kiwou

Odpoledne jsme si zase trochu zacvičili a večer plnění Nenápadnosti a schopnosti maskování, pomocí naprosto nejoblíbenější hry, kterou jsme pak do konce tábora hráli ještě každý den minimálně několikrát – pomocí Ruské schovky.

Ve středu nám sluníčko začalo přát, takže už od rána bylo pořádné horko, a proto jsme cvičení (tentokrát pro změnu místo v dojo na tatami, tak venku na trávě) lehce zkrátili a šli jsme se zchladit a okoupat do nedaleké řeky.

Koupání

Odpoledne čekala děti jedna z nejtěžších samurajských disciplín – Síla. Kolem celého areálu byla postavena náročná překážková dráha, kterou musely děti v co nejkratším čase překonat. I přes velké horko děti dráha moc bavila, vítězkou, která doběhla v nejkratším čase se stala Lucka, která byla pak odměněna i zlatou medailí. Ostatní se ale nenechali zahanbit a někteří běželi pak ještě i 3x, jen aby svůj čas ještě o něco vylepšili.

K večeru už jsme si dali trošku víc odpočinkový program – napsali jsme domů dopis, a pak jsme skládali z papíru origami. Nejvíce frčeli jeřábi (i když 1000 jsme jich nezvládli, aby se nám splnilo přání) a lišky a prasátka.

Origami

Ve čtvrtek, aby děti splnily i Vytrvalost, jsme se vydali na pěší výlet směrem k nedalekým Jánským lázním. Opět bylo horko, což trochu ztěžovalo podmínky, ale všichni to i přes to zvládli.

Překážková dráha

Výlet

Lanové městečko ninjů

Odpoledne, opět pod vedením Tomáše a Patrika, plnění Mrštnosti na lanových překážkách v Lanovém městečku ninjů.

Ještě před večeří si děti zkusily kaligrafii a napsat pár znaků Kanji. Večer, když už se trochu setmělo, nastala ta největší zábava – stezka odvahy. Děti si musely ve dvojicích, a někteří i sami, dojít zpátky do nepřátelského městečka ninjů a vzít si své průkazy, které tam zapomněli. Přestože ninjové byli velmi nemilosrdní a děsiví, všichni Odvahu splnili.

Na pátek už nám zbyla jen poslední samurajská vlastnost – Spolupráce. Všichni společně jsme z lesa donesli a nachystali dřevo na večerní táborák, a když to bylo hotové, šli jsme se zaslouženě opět do řeky vykoupat. Odpoledne krátké cvičení, zakončené zkouškami 4 dětí na bílo-žlutý pásek. Všichni zkoušky úspěšně složili, za což jim patří obrovská gratulace.

Zkoušky na bílo-žlutý pásek

Pak samozřejmě chvilka na Ruskou schovku a po večeři jsme si rozdělali oheň, sedli jsme si kolem něj do kolečka a mohli jsme si říct, co všechno se nám na táboře líbilo a nebo si zkrátka povídat a strávit čas v partě super kamarádů.

Táborák

Společná fotka mladší skupinky

No a protože se dětem během týdne na táboře podařilo vyplnit hvězdičkami celý samurajský průkaz, zasloužilo to obrovskou pochvalu, certifikát Malý samuraj i nějakou tu sladkou odměnu. Tu jsme si slavnostně předali po krátkém sobotním cvičení. Pak už jsme si ale museli sbalit věci, celý tábor jsme zakončili obědem a byl konec. Uteklo to tak rychle, že jsme se ani nenadáli, ale tak je to vlastně každý rok. Tak zase na příštím táboře ahoj!